Pozůstatkem původního kostela je náhrobní deska místního luteránského pastora Wolfganga Tschetschinga, jenž v Rozbělesích zemřel v roce 1613, osazená zevně do zdiva dnešního presbytáře.

 

 

 

 

 

Fara - průčelí

 

 

 

 

 

 

Průčelí chrámu s viditelným posunutím horního podlaží věží

 

 

 

 

 

Komplikované členění okna

 

 

 

Pohled od severovýchodu - z areálu továrny

 

 

Pohled od jihu - z areálu továrny

 

 

 

 

Interiér kostela před devastací, pohled k závěru
(Foto SÚPP, Soňa Divišová, 1958)

 

 

 

 

 

Stav kostela po zahájení rekonstrukcí
(Foto Petr Macek, 1999)

 

Současný stav interiéru

 


Chrám sv. Václava v Děčíně - Rozbělesích nepochybně patří mezi nejvýznamnější sakrální stavby na území děčínského okresu. Jeho hodnota vyplývá zejména ze spojení se jménem prvořadého barokního architekta - Kiliána Ignáce Dientzenhofera. 1

Kostel a protilehlá fara jsou dnes již jedinými, byť nejvýraznějšími pozůstatky v podstatě zaniklé osady Rozbělesy, jež byla pohlcena průmyslovým předměstím Děčína. Obec ležela na levém břehu Labe, po obou stranách jediné komunikace. Poloha středověkého kostela není zcela jednoznačná, i když vzdálenost od nynějšího patrně nebyla velká. 2
Sledovaný objekt je barokní novostavba, která nahradila zchátralou středověkou stavbu, doloženou poprvé v roce 1352. Zprávy, které se vztahují k tomuto kostelu, přestavovanému zřejmě v roce 1579, jsou značně sporé. 3 Kostel se tehdy nacházel v natolik špatném stavu, že nutně vyžadoval zásadní přestavbu či nahrazení novým objektem.

Základní kámen k novému kostelu položil v lednu 1732 Jan Josef hrabě Thun. Přípravné práce (lámání kamene) však byly zahájeny již v roce 1730, vlastní stavební práce pak v roce 1731, ale trvaly jen do roku 1732, kdy byly nepochybně pro nedostatek peněz zastaveny.

Zpočátku jistě nikdo netušil, o jak dlouhou dobu půjde, protože práce měly být brzy obnoveny.

Když bylo již zjevné, že se se stavbou jen tak znovu nezačne, postavili tesaři a nádeníci v březnu 1737 kůlnu, v níž bylo chráněno stavební dřevo na budoucí stavbu. 12

Dříve než kostel byla pak postavena nová fara. Jednoduchý patrový objekt se středním půdním polopatrem pohledově orientovaným k jižnímu bočnímu průčelí nového kostela, kde je umístěn jeho druhý vstupní portál. Cesta do obce tak byla sevřena mezi dvojici výrazných staveb. (Je první stavbou, u níž se setkáváme se jménem Jana Václava Kosche, patrně nejvýznamnějšího a současně nejaktivnějšího pozdně barokního architekta regionu, jenž byl později výhradním stavitelem všech větších staveb na děčínském panství i v přilehlých oblastech, zejména ucelené řady sakrálních objektů.)

Ani po dokončení fary se nepřikročilo ke stavbě nového kostela, ačkoliv stav starého sakrálního objektu, jenž byl stále užíván, se dále zhoršoval. Dne 29. září 1759 napsal farář Jan Fridrich Euchert, v naději na brzké řešení, zprávu o stavu rozběleského kostela Janu Josefu hraběti Thunovi.

Jeho dostavba ale nebyla přes všechna očekávání opět zahájena, takže farář musel nadále hraběte upomínat. Teprve poté následovalo rozhodnutí, a po něm tentokrát i skutky.

Se stavbou se vskutku začalo na jaře roku 1764.

Zájem patrona o dokončení reprezentativní stavby byl i nadále malý a znovuzahájení prací je nutné připsat nepochybně faráři Euchertovi a zájmům farní obce, slibující pomoc při stavbě.

Zednické práce vedl "zednický mistr Kosch" (jak je v účtech uváděn). Byl to nepochybně Jan Václav Kosch, známý již ze stavby fary, neboť s dalším thunským stavitelem, Janem Kryštofem Koschem z Klášterce, se už v těchto letech na děčínském panství nesetkáváme. 18

Kosch Dientzenhoferovy plány zásadně změnil a ze staršího celku využil jen určité části.

V roce 1769 stavební činnost v Rozbělesích - zřejmě opět z finančních důvodů - ustala, což trvalo celých jedenáct let. V této druhé etapě byly nepochybně vyzdviženy obvodové zdi, a to podle Koschem podstatně pozměněného či zcela přepracovaného Dientzenhoferova plánu. Dostavěny byly věže a stavba byla zastřešena. V podstatě veškeré detaily i jednotlivé tvary pocházejí z této etapy a jejich spojitost s Koschovou invencí je nepochybná.

Stavba kostela byla dokončena až ve třetí etapě, jež probíhala v letech 1781-1783, přičemž některé práce byly provedeny ještě v roce 1784.

Nový rozběleský kostel byl posvěcen dne 28. září 1783, na svátek sv. Václava, a to děčínským děkanem Karlem Pompem. 23

Podle všeho až z této etapy výstavby pochází mohutná falešná kupole, uzavírající prostor lodě. Dále byly v této etapě zřejmě dokončeny dekorativní prvky, případně římsy, dlažba aj.

Do jisté míry překvapivá je dlouhá existence staršího rozběleského kostela, v základech nepochybně středověkého. Sloužil rozběleské farnosti až do vysvěcení nového kostela a ještě nedlouho předtím, 30. června 1783, v něm litoměřický biskup Emanuel hrabě Valdštejn vykonal kanovnickou vizitaci. 24 Avšak teprve v roce 1788 byl zřejmě konečně zbořen.

Zařizování nového kostela bylo ukončeno teprve roku 1795, kdy Václav hrabě Thun daroval kostelu kvalitní hlavní oltář a malý mariánský oltářík, jež byly předtím v zámecké kapli děčínského zámku, dále hodiny ze zámecké věže a varhany z děčínského kostela sv. Kříže. 26

Kostel byl tedy zcela dokončen teprve po zhruba padesáti letech vícekrát přerušované práce.

Poslední výraznější prací bylo dotvoření hlavního průčelí. Portál byl opatřen nápisem "DEO OMNIPOTENTI".

V dalších letech již žádné podstatné práce neprobíhaly. Vyskytly se však problémy způsobené krytinou kostela, zejména v úseku mezi věžemi, kde zatékající voda, pronikající po mnohá desetiletí, narušovala lehkou konstrukci vložené kupole. Rákosový strop v kupoli musel být proto zcela odstraněn a nahrazen novým. Poté byl vnitřek kostela polychromován, což vykonal děčínský malíř Schindler. 28

Roku 1908 opravila stavitelská firma Putz & Weber spolu s tesařským mistrem Heinrichem Fritschem a klempířem Antonem Ritschelem vnějšek kostela. 29 Tehdy vznikly i neobarokní, náročněji tvarované vikýře členící plochu střech hlavní lodi i navazujících částí.

K výraznější obnově došlo v letech 1936-1938. Kostel byl nejprve monochromně vymalován a poté podmokelský stavitel Kleinpeter obnovil i vnější fasády kostela. 30

Na začátku padesátých let 20. století přestal kostel sloužit svému účelu a na několik desetiletí se stal továrním skladištěm. Jeho kvalitní zařízení bylo zčásti zničeno a zčásti uloženo v kostele v Bělé a jistou dobu i na faře v Podmoklech. 32

Zlomovým momentem v dějinách této stavby byla léta sedmdesátá a začátek osmdesátých let minulého století.

Jen pro dokreslení situace uveďme, že při jednáních o záchraně stavby v havarijním stavu místní orgány dokonce požadovaly odbourání věží, "aby stavba nepůsobila jako kostel". Bez této úpravy neměly být jakékoliv práce povoleny.

Kostel naštěstí přečkal i tuto kritickou dobu. Těžce poškozena však byla konstrukce krovu a zejména obnovovaná kupole, jež se částečně zřítila. V současné době však probíhají stavební práce, a to díky pochopení církve, města i továrny - společnosti Alcan Děčín Extrusions - mohlo dojít k urychlenému dokončení opravy pláště a zejména položení krytiny.

Avšak ani nyní nemá tato památka příliš štěstí, neboť odvedené práce nebyly patrně provedeny s náležitou péčí o čemž svědčí nejen samovolně opadávájící střešní tašky.

Přesto je tu stále naděje, že kostel bude zachráněn a obnoven, i když ale nebude již možné navrátit zničený inventář, varhany, ani původní zvony, které byly při stavebních pracích v roce 1996 ukradeny.

 


1 2 3 12 18 23 24 26 28 29 30 32